Atlas obyvatelstva - vyhledávání

Hodnocení vývoje systému osídlení, prostorové diferenciace urbánních a rurálních procesů je silně ovlivněn tradicí dichotomického vnímání venkova a města (Tönnies, 1887/1996). Ohraničenost měst nebo spíše šířeji vymezených metropolitních regionů je přitom značně problematická a v praxi se věčná otázka po vymezení města (nebo naopak venkova) nedá uspokojivě jednoznačně zodpovědět. Procesy metropolizace a suburbanizace, jejichž intenzita se po roce 1989 zvýšila, přispívají k výraznému vrůstání městských prvků do venkovského osídlení.

Rezidenční suburbanizace je v rámci projektu chápána jako stěhování obyvatelstva z jádrového města metropolitního regionu do jeho zázemí. Jako výsledek tohoto procesu vznikají oblasti, které jsou charakteristické novou bytovou výstavbou a migračním přílivem obyvatelstva. Tyto skutečnosti jsou již obsaženy v jádrovém konceptu vymezení suburbánních zón měst České republiky s více než 10000 obyvateli v mapovém listu 1.1. Přistěhování nových obyvatel tedy můžeme brát jako součást procesu suburbanizace, ale také jako první důsledek bytové výstavby v obci.

Suburbanizace má výrazné dopady na věkovou strukturu obyvatelstva obcí v zázemí českých měst. Ta je výslednicí kombinace specifické migrace a přirozené měny, jak je popsáno již v předcházejících dvou mapových listech (1.2 a 1.3). Oba procesy se odrážejí jak v proměnách zastoupení jednotlivých věkových skupin obyvatelstva tak například v průměrném věku obyvatelstva suburbánních obcí. I když se průměrný věk výrazně snižuje, nemůžeme jej vnímat jen jako omlazování lokální věkové struktury. Dochází spíše k polarizaci demografického složení a rozdělení na dvě relativně samostatné populace starousedlíků s převažujícím počtem starších lidí a novousedlíků s výrazným zastoupením mladých rodin s dětmi.

Vazba mezi charakterem bydlení a strukturou bydlící populace patří k tématům studovaným napříč vědeckými obory. V českém kontextu Kostelecký (2005) diskutuje ve své studii koncept tzv. tříd bydlení a jejich vliv na chování a rozhodování v oblasti bydlení. Koncept tříd bydlení (housing classes) byl formulován britskými sociology Rexem a Moorem (1967) a jeho základní teze tvrdí, že přístup k bydlení výrazně ovlivňuje pozici lidí v sociální struktuře. Na druhé straně Jiří Musil (2005) ve své práci poukazoval na výrazně rostoucí nesoulad mezi strukturou bydlení a strukturou bydlící populace s růstem podílu nových typů domácnosti, např. singles, nesezdaných partnerů, matek/otců s dětmi.

Zatímco v případě analýz dopadů suburbanizace v celé České republice a v suburbánní zóně Prahy jsme se pohybovali na úrovni obcí, hodnocení relativně malého území mikroregionu Dolnobřežanska nám umožňuje využít podrobnější měřítko sledování. Protože spádové území obce Dolní Břežany je vysoce diferencované, předpokládáme, že se retrospektivní a perspektivní vývoj odehrával (bude odehrávat) v závislosti na několika faktorech lokálních sociálních a demografických podmínek. Při těchto úvahách využíváme dva koncepty převzaté ze sociálně ekologického teoreticko-metodologického přístupu - koncept vývojových stádií nových rezidenčních lokalit (Bourne, 1976) a koncept přirozených oblastí (Zorbaugh, 1925).

Počet obyvatel trvale i fakticky bydlících v území (mapový list 3.3) se mění v dlouhodobém vývoji vlivem přirozené měny a migrace. K proměnám počtu přítomného obyvatelstva však dochází i v kratších časových úsecích, v jednotlivých sezónách roku, v průběhu týdne či dne. Příčinou jsou krátkodobé formy mobility jako rekreační pohyby nebo dojížďka za prací a službami, díky kterým přestává být pro některé účely jeden údaj o počtu obyvatel dostačující. Lidé, kteří v lokalitě bydlí, se v ní mohou nacházet jen v noci a přes den jsou "obyvateli" lokality jiné. Počet a struktura denního a nočního obyvatelstva se proto zpravidla liší (Guest, 1976).

Nezaměstnanost je jednou z nejvíce sledovaných charakteristik ekonomického prostředí území, která se zároveň bezprostředně dotýká života prakticky každého občana. V České republice došlo k výraznějšímu nárůstu nezaměstnanosti ve druhé polovině 90. let 20. století zejména v důsledku ekonomické recese. Období let 1999–2005 tak lze charakterizovat jako období vysoké nezaměstnanosti, ve kterém se zároveň projevily výrazné regionální rozdíly v míře nezaměstnanosti. Následný pokles počtu osob bez práce nicméně nepřispěl k razantnímu snížení územních rozdílů v míře nezaměstnanosti, které jsou podmíněny odvětvovou strukturou regionální ekonomiky, vzdělanostní, kvalifikační i věkovou strukturou obyvatelstva daného území (tj. kvalitou lidského kapitálu), dopravní dostupností a kvalitou lokální infrastruktury.

Do hodnocení času dojížďky do zaměstnání byly zahrnuty pouze denně dojíždějící zaměstnané osoby bez ohledu na skutečnost, zda se jedná o dojížďku uvnitř obce, nebo přes její hranice. V roce 2001 téměř 13 % pracujících dojíždělo do zaměstnání více než 45 minut. Každodenní nezbytné přesuny mezi pracovištěm a bydlištěm s minimálně 90 minutami strávenými v dopravě představují pro tuto skupinu pracujících významnou časovou zátěž, která ve svém důsledku může vést k omezení jinak běžných činností spojených s chodem domácnosti, péčí o děti nebo volnočasovými a sociálními aktivitami. Při srovnání časové náročnosti dojížďky do zaměstnání podle pohlaví jsou patrné rozdíly, které odpovídají obecně odlišnému charakteru dojížďky u mužů a žen.

Mapa zobrazuje intenzitu bytové výstavby a počet dokončených bytů v obcích České republiky v letech 1997–2006. Intenzitu bytové výstavby lze považovat za jeden z indikátorů dynamiky socioekonomického rozvoje regionů (obcí) a zároveň za ukazatel atraktivity konkrétních lokalit. Nekoordinovaná výstavba však může na druhé straně vytvářet neúměrný tlak na životní prostředí (např. v podobě urban sprawl) a vyvolávat negativní dopady nejen na své bezprostřední okolí, ale i na ostatní části metropolitních regionů. Největší hrozbou je v souvislosti s rozvojem suburbánního bydlení především nárůst automobilové dopravy. Rozmístění nové bytové výstavby tedy ukazuje nejen na úspěšné a neúspěšné oblasti v České republice, ale zároveň i na obce potenciálně ohrožené negativními dopady nadměrné stavební aktivity.

Index deprivace vytvořený pro hodnocení míry deprivace v českých podmínkách, inspirovaný dřívějšími britskými pracemi, k obvyklým dimenzím připojuje další aspekt deprivace – fluktuaci obyvatelstva. Ta je podle našeho názoru ve své extrémní podobě významným faktorem působícím na zhoršení kvality života v území. Na negativní důsledky nadměrné mobility obyvatelstva pro lokální prostředí upozorňovaly již práce chicagské školy z první poloviny 20. století. Z výzkumu Ernesta Burgesse vyplývá souvislost mezi zvýšenou mírou imigrace a výskytem sociálních problémů jako „mladistvé delikvence, chlapeckých gangů, kriminality, chudoby, útěku manželek, rozvodů, opuštěných dětí, neřesti“. Za hlavní příčinu tohoto vztahu označuje Burgess sociální disorganizaci přistěhovalých podmíněnou přemírou nových vjemů v novém místě bydliště spolu s absencí vztahu k místní komunitě. K obdobným závěrům dospěl také Jiří Musil, podle něhož je vztah mezi zvýšenou mírou mobility a výskytem sociálně patologických jevů ve městech s vyšší intenzitou stěhování zapříčiněn nedostatečnou sociální kontrolou. Obyvatelé se méně znají a jejich „sociální vztahy jsou poznamenány anonymitou a přechodností“.

Jako první podklad pro vytvoření prognózy využíváme dlouhodobý vývoj počtu obyvatel obcí suburbánní zóny Prahy. Vymezení suburbánní zóny bylo provedeno s ohledem na realizovanou novou bytovou výstavbu a vázanost migračních procesů na hlavní město podle metodiky uplatněné v rámci projektu TAČR. Do analýzy následně vstupovalo území zahrnující 11 obvodů obcí s rozšířenou působností, tedy v dnešním vymezení celkem 424 obcí. Cílem mapového listu bylo vytvořit typologii obcí podle jejich předchozího dlouhodobého populačního vývoje. Chtěli jsme přitom vycházet nejen z posledních trendů post-socialistického vývoje systému osídlení, ale zohlednit rovněž hlavní trendy ve vývoji metropolitní oblasti v průběhu 20. století zhruba od vzniku Prahy jako hlavního města samostatného Československa.

Proces suburbanizace má značný vliv na proměnu věkové struktury obcí v suburbánní zóně Prahy. Vzhledem k charakteristické věkové struktuře migrantů dochází k jejímu omlazování, které je následně umocněno nárůstem počtu narozených dětí. Absolutně a relativně proto narůstají zastoupení předproduktivní (zejména nejmladších dětí) a produktivní (zejména dospělých v mladším produktivním věku) složky obyvatelstva. Tento vývoj má přirozeně významné důsledky pro fungování obcí. Hlavní pozornost místních obyvatel i lokálních politiků je věnována institucím sociální infrastruktury. Typickým problémem jsou nedostatečné kapacity mateřských škol a postupně také škol základních. V dlouhodobém horizontu je pak třeba počítat se znatelným nárůstem poproduktivní složky obyvatelstva a poptávkou po jiných typech sociálních služeb.

Stěhováním lidí do suburbánních obcí obvykle nebývají vztahy s jádrovým městem zcela narušeny, ale i nadále zůstávají poměrně intenzivní. Přes rozvoj pracovních a obslužných funkcí vně administrativních hranic Prahy dojíždí velká část nových suburbanitů nadále do Prahy každodenně nejen do zaměstnání, ale částečně i za dalšími službami denní i nedenní povahy. I když můžeme pozorovat zkvalitnění veřejné dopravy v některých oblastech regionu (zkrácení intervalů mezi spoji, zvýšení komfortu), převládá mezi obyvateli suburbánní zóny preference individuální dopravy. To způsobuje výrazný nárůst intenzity automobilové dopravy zejména na hranicích města a hlavních dopravních tazích. Doprava tak patří k nejpalčivějším důsledkům suburbanizačního procesu. Dostupnost Prahy z obcí v jejím zázemí je proto velmi důležitým faktorem, který ovlivňuje kvalitu života.

Hlavním výsledkem projektu pro spádové území obce Dolní Břežany je prognóza populačního vývoje a struktury obyvatelstva do roku 2030. Obdobně jako pro celou suburbánní zónu Prahy (mapa 2.7) je cílem předkládané syntetické mapy pro Dolnobřežansko: (i) odhadnout, jaký bude populační vývoj spádového území jako celku a (ii) odhadnout hlavní koncentrace suburbánní výstavby a případné transformace domovního fondu v detailu jednotlivých obcí (sídel). Mapa čerpá z dílčích analýz provedených v rámci řešení dvouletého projektu a zohledňuje výsledky práce na populační prognóze spádového území obce Dolní Břežany a prostorových analýz zobrazených v dalších mapách druhé kapitoly tohoto souboru.

Migrační bilance Prahy je výslednicí přistěhovalého a vystěhovalého obyvatelstva přes hranice hlavního města. Ve velkých městech obecně platí, že právě migrace je rozhodující komponentou celkového populačního přírůstku. Na migračním zisku hlavního města se zhruba z poloviny podílejí přistěhovalí ze zahraničí a z poloviny tzv. vnitřní migrace z obcí v rámci Česka. Praha ve svých administrativních hranicích však netvoří funkčně uzavřený celek, a proto je i stěhování vhodné sledovat v širším regionálním kontextu.

V průběhu 20. století docházelo k významným proměnám národnostní struktury Prahy, a to zpravidla v souvislosti s významnými politickými událostmi českých dějin: druhou světovou válkou, nastolením komunistického režimu a s revolucí roku 1989. Podíl na nedávném vývoji národnostní struktury města má i vstup Česka do Evropské unie v roce 2004. Navzdory tomu, že současný růst významu regionálních a nadnárodních celků do určité míry upozaďuje důležitost deklarace k národu, považujeme informace o národnostní struktuře stále za důležitou součást národní identity. Cílem předkládané specializované mapy je přispět k poznání vývoje národnostních poměrů v Praze v posledním století a k pochopení nejvýznamnějších trendů, ke kterým ve sledovaném období došlo.

Nezaměstnanost je jedním z detailněji sledovaných ekonomických indikátorů, pomocí nějž se ve městech vymezují sociálně vyloučené lokality či určuje míra deprivace obyvatel. Územní koncentrace nezaměstnanosti v určité městské lokalitě může totiž vést k zvýšení míry deprivace rezidentů, poklesu jejich životní úrovně a následné zvýšené koncentraci jevů sociální patologie (např. kriminality, sociálních konfliktů aj.). Pokud v území přetrvává dlouhou dobu, objevuje se riziko vzniku tzv. kapes chudoby a umocnění spirály sociálního vyloučení. Území zároveň získává negativní renomé, což se odráží v residenčních preferencích obyvatel i lokalizačních rozhodnutích investorů a následně pak i ve vzdělanostní, kvalifikační a věkové struktuře obyvatelstva.

Dojížďka do zaměstnání je jednou z forem prostorové mobility, která má podstatný význam pro posouzení vtahů mezi místem bydliště a pracoviště. Zároveň se podílí na formování funkčních prostorových vazeb v rámci sídelní struktury a je základním jevem využívaným např. při sociálně-geografické regionalizaci. V československé statistice je možné využívat data o dojížďce do zaměstnání z populačních cenzů od roku 1961. Mapový list poskytuje srovnání, které rámuje statistické zjišťování dojížďky do zaměstnání, tedy z let 1961 a 2011. V mezilehlých sčítáních lidu byla data za dojížďku mnohokrát zpracována v rozmanitých publikacích, mezi nimi i v mapových dílech.

Typologie rezidenčních areálů má v Praze dlouhou historii, kterou lze dokumentovat již u starších prací věnujících se sociálně-prostorové diferenciaci města. Tyto práce využívaly katastrální území. Současné typologie se soustřeďují na úroveň tzv. urbanistických obvodů, které byly v Československu poprvé vymezeny pro účely sčítání lidu 1970 a rozdělovaly území města podle funkcí jednotlivých území (např. obytná, dopravní, obslužná, pracovní atp.). Následně byly tyto jednotky relativně hojně používány pro kvantitativní analýzy výsledků sčítání 1970, z nichž některé byly publikovány. Později, v 80. a 90. letech, se však jejich využití omezilo na analytické práce v rámci příslušných odborů Útvaru hlavního architekta a několik studentských prací. V roce 2001 typologii urbanistických obvodů vypracoval Útvar rozvoje hl. města Prahy pro potřeby zpracování výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2001. Celkem bylo vymezeno osm typů urbanistických obvodů a s jejich využitím analyzovány i některé výsledky sčítání lidu v publikacích Českého statistického úřadu za hlavní město Prahu. Typologie byla později upravena v rámci výzkumné skupiny URRlab a následně používána pro kvantitativní analýzy i studentské práce. Její aktualizované verze je využíváno také při hodnocení současné i historické sociálně prostorové diferenciace Prahy v ostatních specializovaných mapách.

Cílem mapového listu je popsat proměnu vzdělanostní struktury obyvatelstva sledovaného regionu. Vzdělanost je hodnocena na základě vývoje relativního a absolutního zastoupení osob s vyšším vzděláním (středoškolské s maturitou a vysokoškolské vzdělání) v populaci mezi lety 1980 a 2011 a to na úrovni jednotlivých obcí a obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP). Současné vzdělanostní poměry jsou hodnoceny rovněž pomocí ukazatele průměrného počtu let školní docházky.

Tuto mapu naleznete také na mapovém serveru - ZDE

Cílem mapy je zhodnotit dlouhodobý vývoj ekonomické struktury obyvatel obcí v širším okolí Jaderné elektrárny Dukovany podle zaměstnání jejich obyvatel mezi lety 1980 až 2011. Data pro zachycení ekonomické struktury vychází z údajů ze Sčítání lidu, domů a bytů z let 1980, 1991 a 2011. Ve třech mapách je použito třídění obcí podle struktury zaměstnanosti obyvatel v ekonomických sektorech a odvětvích. Bylo znázorněno vždy 10 % obcí s nejvyšším podílem zaměstnanosti v daném odvětví.

Tuto mapu naleznete také na mapovém serveru - ZDE

Cílem této specializované mapy je zhodnotit vývoj a proměny regionálních diferenciací pracovních příležitostí v obcích v širokém okolí Jaderné elektrárny Dukovany v delším časovém horizontu zachycujícím stav bezprostředně po pádu socializmu (1991), dekádu transformace (2001) i období znalostní fáze tržní ekonomiky v Česku po otevření se globální ekonomice (2011). Metodicky je mapa založena na sledování vývoje absolutního počtu pracovních příležitostí a jeho vztažení k počtu ekonomicky aktivních obyvatel bydlících v daném území.

Tuto mapu naleznete také na mapovém serveru - ZDE

Bilance obyvatelstva je tvořena dvěma základními složkami, přirozenou reprodukcí, jež je podmíněna procesy rození a vymírání, a migrací. Výslednou hodnotu přirozeného přírůstku, resp. úbytku obyvatelstva tvoří rozdíl mezi počtem živě narozených a zemřelých osob. Druhá složka populační bilance - migrace, jež je označována také jako mechanický pohyb osob, je tvořena rozdílem mezi počtem přistěhovaných a odstěhovaných osob. Vývoj počtu obyvatel města můžeme považovat za základní ukazatel dynamiky populace, ale zároveň i ekonomické situace.

Struktura obyvatel podle rodinného stavu je odrazem dlouhodobého působení řady faktorů, mezi které patří demografická a ekonomická situace území, postoje a hodnoty obyvatel či rodinná politika státu a nastavení legislativy. Ve vývoji struktury obyvatel Česka podle rodinného stavu jsou patrné dopady obou světových válek a hospodářské krize 30. let, „prorodinný“ přístup komunistického režimu a změny demografického chování odrážející se ve vývoji věkové struktury obyvatel. Obrat, který nastal po roce 1989, však již pouze těmito faktory vysvětlit nelze. V současnosti jsme svědky proměn hodnotového systému ve společnosti, mezi něž patří i změna postojů k instituci manželství . V Česku dochází k nárůstu počtu nesezdaných soužití, samostatně žijících lidí (tzv. singles), dětí narozených mimo manželství, zvyšování sňatkového věku i věku žen při prvním porodu. Cílem specializované mapy je zhodnotit vývoj a prostorovou diferenciaci struktury obyvatelstva v hlavním městě Praze podle rodinného stavu v průběhu 20. a na začátku 21. století. Využitá data vycházejí ze sčítání lidu a vztahují se k populaci starší 15 let. I přes vyloučení dětí jsou však data ovlivněna věkovou strukturou obyvatel a to především v případě počtu/podílu svobodných (sňatek mohou uzavírat až zletilí lidé, do roku 1945 byla hranice zletilosti 21 let, dnes je 18 let) a ovdovělých lidí (souvisí také s podílem starších lidí v populaci).

Období mezi dvěma světovými válkami bylo v Praze charakteristické velmi čilým stavebním a vysokým populačním růstem, když v průběhu 20. let přibylo v hlavním městě téměř 200 tisíc obyvatel. V důsledku takto dynamického vývoje se zvyšovala sociálně ekonomická diferenciace obyvatelstva, která se promítala i v prostoru. Cílem mapy je proto popsat diferenciaci sociálního statusu v tomto období ve Velké Praze. Se snahou ukázat polarizaci tehdejšího městského prostředí se zaměřujeme na identifikaci těch částí města, ve kterých bydleli obyvatelé s vysokým anebo naopak nízkým sociálním statusem. Využíváme přitom ukazatele, které dobře vystihují charakter sociální diferenciace obyvatel tehdejší Prahy. V hlavní mapě sledujeme ceny nájemního bydlení v roce 1921. Na místa s vyšším sociálním statusem ukazuje přítomnost domácího služebnictva v letech 1921 a 1930. Naopak vyšší koncentraci obyvatel s nízkým sociálním statusem popisujeme na základě přítomnosti neatraktivních sklepních a suterénních bytů a vybraných ústavů, které sloužily jako bydlení pro chudé (v roce 1921). S nástupem socialismu většina použitých ukazatelů pozbyla relevance, na mapu však volně navazuje mapový list sekce B 4.2 Vzdělanost v Praze a 4.3 Postavení v zaměstnání v Praze popisující vzdělanostní strukturu obyvatel Prahy v období socialismu a současnosti.

Cílem mapového listu je zhodnotit vývoj a prostorovou diferenciaci (podle MOP a zón města) registrované kriminality v Praze s důrazem na období od poloviny 90. let 20. století do současnosti. Mapy přicházejí s typologií využívající kombinaci indexu kriminality (počet trestných činů na počet bydlících obyvatel) a objasněnosti kriminality (podíl trestných činů, u kterých je známý pachatel). Ač je objasněnost úzce provázána se strukturou trestné činnosti (u některých trestných činů se pachatelé určují snadněji), poskytuje unikátní pohled na diferenciaci kriminality v Praze. Na mapový list úzce navazuje mapový list sekce B 6.2 Struktura kriminality v Praze vysvětlující trendy vývoje kriminality detailněji.

Cílem specializované mapy je zhodnotit vývoj a proměny struktury zaměstnanosti v Praze (v jejích administrativních hranicích platných k danému roku sčítání) a její vnitřní prostorovou diferenciaci v dlouhodobé perspektivě proměn ekonomické reality v 20. a 21. století. Specializovaná mapa využívá data ze sčítání lidu a prostřednictvím trojúhelníkového grafu vytváří typologii založenou na procentuálním rozdělení všech vydělávajících osob, které ve sčítání lidu definovaly odvětví své výdělečné činnosti, mezi tři základní sektory. Typologie je kartodiagramem doplněna o detailnější odvětvovou strukturu zaměstnanosti a zahrnut je též podíl obyvatel, kteří ve sčítání neuvedli odvětví svého zaměstnání. Ten je v některých sčítáních vysoký, což významně ovlivňuje vypovídací schopnost dat. Nutno také zdůraznit, že metodiky sběru dat i samotné klasifikace ekonomických činností obyvatelstva se ve více jak stoletém vývoji ekonomické reality významně proměňovaly, tedy nejsou, a ani nemohou být plně srovnatelné.

Cílem mapy je představit informace o vývoji objemu a struktury příjmové stránky rozpočtů obcí v širším kontextu sledovaného území. Ve většině případů byla data analyzována na základě průměru za období 13 let (2000-2012), aby byl odstraněn případný vliv výjimečných příjmů v některých letech, které mohou být spojeny právě s přijetím výjimečně vysoké dotace v některém roce. Analyzovány byly především dotační příjmy obcí, opomenuty však nebyly ani další typy příjmů a celkové objemy rozpočtů obcí. Pro získání přehledu o širších souvislostech byl průměr přijatých dotací také relativizován k průměru celého širšího regionu, pro získání informací o vývoji byla vypočtena směrodatná odchylka objemu dotací na obyvatele za sledované období.

Tuto mapu naleznete také na mapovém serveru - ZDE

Pro další podrobnější analýzu a vypracování odhadu budoucího vývoje okolí Jaderné elektrárny Dukovany (EDU) je nutné vymezit užší území, ve kterém lze očekávat nejsilnější dopady změn, které budou v rámci jednotlivých scénářů vývoje s tímto významným zaměstnavatelem spojeny. Cílem mapy je proto vymezit region, ve kterém probíhají nejintenzivnější socioekonomické procesy vázané na EDU. Používáme k tomu několika metod a datových zdrojů: dojížďku za prací, seznam osob s přístupem do jaderné elektrárny, přehledu formálních sdružení obcí a dalších subjektů v regionu a dotazníkového šetření mezi firmami navázanými na EDU.

Migrace (stěhování obyvatelstva, změna trvalého bydliště) představuje stěžejní oblast geografických analýz. To je dáno relativně syntetickou povahou migračních procesů, které v sobě odrážejí rezidenční preference obyvatelstva i atraktivitu (kvalitu) cílových a zdrojových oblastí stěhování. K četnosti publikovaných studií přispívá i relativně kvalitní datová základna pro sledování migrace. Cílem mapového listu je postihnout hlavní (zlomové) události v migraci obyvatelstva pro celé období existence Československa (České republiky) v období od roku 1921 do současnosti. Pro mapové vyjádření byla vybrána čtyři časová období, která zachycují diferencované trendy ve vývoji migrační bilance okresů v Česku.

Charakter vykonávaného zaměstnání je jedním z hlavních kritérií pro určení pozice v sociální struktuře společnosti (kromě vzdělání a příjmu), byť byl jeho význam v období socialistického režimu potlačen v souvislosti se specifickými politickými podmínkami. Cílem mapy je proto popsat diferenciaci sociálního statusu v pražských lokalitách s využitím dat o postavení v zaměstnání a klasifikaci zaměstnání. Mapa zachycuje celé období od vzniku Československé republiky po současnost. Přestože po většinu sledovaného období postihuje pouze ekonomicky aktivní složku obyvatelstva, velmi dobře ukazuje pozici jednotlivých čtvrtí v rámci města a její proměnu v čase.

Specializovaná mapa vychází ze dvou zdrojů dat. V první mapě, která popisuje stav roku 1921, je využit Soupis bytů v Praze. V dalších mapách jsou pak zobrazena data ze Sčítání lidu, domů a bytů z let 1970, 1991 a 2011, resp. Sčítání lidu a soupisu domů a bytů z roku 1950. Přestože většina dat pochází ze sčítání, jejich velkým nedostatkem, s ohledem na možnost komparace v průběhu sledovaného období, je neustálá proměna sledovaných skupin obyvatelstva.

Cílem specializované mapy je zhodnotit prostorově diferencovaný vývoj národnostní struktury obyvatel Česka ve 20. a na počátku 21. století a ukázat nejvýznamnější trendy, ke kterým v tomto období došlo. Abychom zpřístupnili kvalitní starší kartografické práce širší veřejnosti, využili jsme pro hodnocení meziválečného období národnostní mapu z Atlasu republiky Československé vydaného roku 1935. Mapa obsahuje data ze sčítání lidu v roce 1930 zobrazená pomocí izolinií a kartodiagramu vytvořeného na základě kombinace teritoriálního a populačního principu. Výsledkem druhé metody jsou čtverce umístěné ve středu souvislého území s počtem obyvatel 4, 6, 9 tisíc atd. a s podobnou národnostní strukturou. Mapa zpracovaná na základě dat z nejnovějšího sčítání lidu pracuje rovněž s úrovní obcí. Díky metodě izolinií pro podíl osob české, moravské a slezské národnosti na celkové populaci je možné porovnat změnu mezi roky 1930 a 2011. Národnostní struktura obyvatel je zpracována pro území obcí s rozšířenou působností, což na rozdíl od mapy hodnotící stav k roku 1930 (kde mezi národnostně odlišnými územími nejsou vyznačeny hranice) umožňuje poznání národnostní struktury v konkrétních územích.

V mapách je využit index obecné kriminality (počet registrovaných trestných činů obecné kriminality na počet obyvatel ve věku 15 let a více) v kombinaci s kartodiagramem znázorňujícím strukturu kriminality. Členění kriminality je převzato z policejní takticko-statistické klasifikace, ale z důvodu přehlednějšího znázornění jsou některé druhy trestných činů sloučeny. V mapě za 60. léta 20. století je kvůli omezené podrobnosti dat znázorněna pouze majetková kriminalita, obecná kriminalita (bez majetkové kriminality) a ostatní kriminalita. Poslední mapa 2010–2013 přináší syntetické zhodnocení v podobě typologie okresů založené na podílech vybraných druhů trestných činů vzhledem k jejich průměru za Česko. Zmíněná mapa rovněž pracuje s objasněností kriminality (podíl trestných činů se známým pachatelem), která je se strukturou kriminality úzce propojená. Územní detail okresů je využit zejména z důvodu snazší porovnatelnosti 60. let 20. století a současnosti.

Kvalita bytového fondu je jedním z klíčových indikátorů, kterými lze hodnotit úroveň bydlení a rovněž kvalitu života obyvatelstva. Mezi základní ukazatele kvality bytového fondu sledované dlouhodobou statistikou patří velikostní charakteristiky (plocha bytu a počet místností), zalidněnost (počet obyvatel v bytě/v místnosti) a technická kvalita a vybavenost (stavební materiál, zavedení instalací, vytápění, vybavenost koupelnou a záchodem). Sledováním vývoje těchto ukazatelů je možné hodnotit, jakým způsobem se vyvíjela nejen kvalita bydlení, ale také, jak se proměňoval způsob života obyvatelstva. Cílem specializované mapy je představit vývoj kvality bytového fondu v Česku od začátku 20. století do současnosti. Mapy jsou zpracovány v územním členění okresů, které umožňuje zachycení regionálních specifik vývoje Česka.

Nezaměstnanost představuje jeden z nejdůležitějších indikátorů ekonomické a sociální situace ve sledovaných územích. Pro analýzu byly zpracovány mapy pro roky 2007 až 2008, 2009 až 2011 a dále nejnovější 2014 až 2015. Zpracované mapy popisují tedy především období hospodářské recese, která je charakteristická i vyššími mírami nezaměstnanosti zejména ve druhém sledovaném období 2009-2011. Prostorová diferenciace nezaměstnanosti vykazuje relativní stabilitu oblastí s nízkou i vysokou mírou nezaměstnanosti. Ačkoliv došlo ve sledovaných letech k relativně dramatickým změnám v celkové úrovni nezaměstnanosti, prostorové vzorce lokalizačního kvocientu zůstali do značné míry neměnné.

Mapy zobrazující prostorovou diferenciaci trestné činnosti nezletilých byly zpracovány na základě datového souboru poskytnutého Ministerstvem práce a sociálních věcí, orgánem sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Datový soubor obsahoval údaje o počtu trestných činů nezletilých spáchaných v letech 2007 až 2013. Data byla poskytnuta pouze v územním členění obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP). Mapy jsou tedy vytvořeny pouze v úrovni obvodů ORP. Jejich schopnost identifikovat lokality sociálního vyloučení je následně výrazně omezena. Statistická analýza i kartografická vizualizace popisuje spíše prostorovou diferenciaci v mezoměřítku, pro lokální analýzu mohou omezeně sloužit jako proxy indikace.

Cílem předložené specializované mapy je zobrazení očekávaných dopadů rozšíření činnosti elektrárny na ekonomickou základnu a trh práce ve sledovaném území. Pro sledovaný region je vedle vlastního nárůstu pracovních míst důležitá také jejich kvalifikační struktura a regionální rozmístění. Mapa zachycuje předpokládanou vzdělanostní a regionální strukturu pracovních míst, které by vznikly ve firmách, které jsou v současnosti dodavateli či subdodavateli jaderné elektrárny. Mapa je zpracovaná na základě údajů získaných ve výběrovém dotazníkovém šetření mezi ekonomickými subjekty navázanými na činnost EDU.

Cílem specializované mapy je zobrazit očekávaný dopad ukončení činnosti Jaderné elektrárny Dukovany na ekonomické subjekty, které jsou dodavateli služeb či materiálů pro elektrárnu a jsou tak v různé míře na její činnosti ekonomicky závislé. Mapa vychází z výsledků dotazníkového šetření mezi ekonomickými subjekty napojenými na činnost EDU. Výsledky šetření jsou zobrazeny v podrobnosti obcí při použití regionů pracovní dojížďky a dalších regionů uvnitř i mimo sledované území (samostatně jsou uvedeny hodnoty za město Třebíč a za zbývající území širokého okolí Jaderné elektrárny Dukovany).

Pro posouzení významu rozšíření EDU o pátý, případně i šestý, blok pro formování migračního chování obyvatel regionu je v první řadě kromě již analyzovaných dosavadních migračních vzorců nutné analyzovat výhled migračních strategií obyvatel, kteří jsou vázáni na činnost EDU. Cílem mapy je pokusit se popsat možnou budoucí migrační mobilitu a stabilitu na příkladu zaměstnanců ČEZ pracujících v lokalitě Dukovany. Jejich názory a postoje jsme se snažili podchytit prostřednictvím dotazníkového šetření. Přestože výsledky šetření ukazují pravděpodobné migrační strategie pouze části výše uvedené skupiny obyvatel regionu, je možné předpokládat, že do určité míry obdobné strategie by zaujali i další obyvatelé, kteří jsou přímo (např. další pracovníci subdodavatelů) nebo nepřímo (např. poskytovatelé komerčních služeb) vázáni na činnost jaderné elektrárny. Samozřejmě je však nutno mít na paměti, že vázanost na činnost EDU je u jejích zaměstnanců zdaleka nejvyšší, což se může odrážet i v jejich postojích k migrační mobilitě.

Vybavenost službami je jedním z důležitých faktorů působících na kvalitu života a stabilitu obyvatelstva. Zvláště ve venkovských a menších městských sídlech pomáhá udržet obyvatelstvo a ekonomické aktivity v území a zachovávat existující komunity. Nedostatečná vybavenost vyvolaná depopulací území naopak může vést ke snižující se aktivitě obyvatelstva a kvalitě života obcí a dalšímu vylidňování. Mezi hlavní prvky vybavenosti významné pro zajištění každodenních potřeb obyvatelstva lze zařadit dostupnost maloobchodu, vzdělávacích a zdravotnických institucí a dopravní obslužnost. Právě vybrané aspekty vybavenosti obcí jsou předmětem zájmu předkládaného mapového listu. Jeho cílem je zhodnotit současné prostorové vzorce vybavenosti obcí funkčního regionu Jaderné elektrárny Dukovany veřejnou dopravou, základními školami a komerčními službami. Mapový list poskytuje informaci o diferenciaci zájmového území z hlediska vybavenosti veřejných služeb a umožňuje srovnání s její celostátní úrovní. V závěru jsou identifikovány různé typy území, ve kterých lze očekávat specifický vývoj vybavenosti v případě realizace různých scénářů vývoje jaderné elektrárny.

Mapa s typologií denních rytmů navazuje na vstupní mapu Denní rytmy obyvatel v Pražské metropolitní oblasti, kde jsou v doprovodném analytickém textu představeny i základní teoretické přístupy a účel celého souboru mapových listů. Cílem druhého mapového listu je vytvoření typologie na území Pražské metropolitní oblasti, která by nabídla generalizaci procesů formujících metropolitní území Prahy v jednotlivých obdobích pracovního dne. Pozornost je v tomto ohledu věnována důležitým funkcím území (rezidenční, pracovní, obslužná). Základní klasifikace dělí katastry na pracovní, vyrovnané a rezidenční, a to na základě využití dat o přítomných osob v různých částech dne. Doplňkové klasifikace vznikly na základě nalezení podobností u katastrů s předpokladem výskytu tranzitní dopravy nebo služeb.

Vymezení integrovaných systémů středisek slouží jako základní kostra metropolitních areálů v ČR. Jedná se o syntetické zhodnocení územní koncentrace obyvatelstva a ekonomiky (počet obyvatel, počet pracovních příležitostí) a vzájemné funkční propojenosti, skrze intenzitu pracovní dojížďky. Pro analýzu je použita kombinace ukazatelů komplexní velikosti a územní intenzity kontaktů. Na jejich základě byl vymezen dílčí metropolitní areál.

Suburbanizace představuje přesun obyvatelstva a jeho aktivit z jader metropolitních regionů do jejich zázemí. Metodika vymezení zón rezidenční suburbanizace vychází z potřeby sledování rezidenční suburbanizace vyjádřené v Usnesení vlády České republiky ze dne 11. srpna 2010 č. 576 ke Zprávě o problematice nežádoucího rozšiřování zástavby do okolí měst. Cílem mapy je na základě zhodnocení zón rezidenční suburbanizace v zázemí Prahy definovat dílčí metropolitní oblast.

Lokalizační data mobilních telefonů umožnila vygenerovat zcela unikátní ukazatel zachycující způsob/intenzitu využití území Středočeského kraje obyvateli jeho jednotlivých obcí. Intenzita využití byla zachycena pomocí ukazatele průměrného času, který obyvatelstvo obce stráví v různých částech Středočeského kraje a Prahy na území hlavního města. Na jejich základě byl vymezen dílčí metropolitní areál.

Text

Mapový list se zaměřuje na analýzu diferenciace kriminality v Česku na různých měřítkových úrovních, za která jsou v současné době celistvě dostupná data, tedy na kraje, okresy, oddělení policie. Úroveň kriminality je sledována ve vývoji, konkrétně ve třech časových řezech reflektujících tři odlišná období vývoje kriminality, období transformační s nárůstem kriminality (1994–1997), období po dosaženém pomyslném vrcholu kriminality (2002–2005) a období sledující vývoj po ekonomické krizi i amnestii (2013–2015). Důraz je kladen na odlišnosti u celkové kriminality, ale i na diferenciaci tří druhů kriminality, majetkové, násilné a hospodářské. Doprovodný text se pak i pomocí základních statistik variability soustředí na podchycení odlišností vývoje kriminality na různých měřítkových úrovních.  

Studium mechanismů, které mohou narušovat sociální soudržnost společnosti, patří mezi základní témata sociologického výzkumu. Riziko sociálního znevýhodnění je ovlivněno dominantně individuálními faktory, ale síla působení těchto faktorů závisí na prostředí, kde obyvatelé žijí. V Česku dochází ke kumulaci různých forem sociálního znevýhodnění ve venkovském území. Mapový list vymezení periferních regionů ukazuje, ve kterých oblastech je obyvatelstvo vystaveno vyšší míře rizika sociálního znevýhodnění. Intenzita perifernosti měří, v kolika ze čtyř základních dimenzí (demografická dimenze, dimenze nezaměstnanosti a vyloučení, dimenze kvalifikace a životní úrovně, dimenze dopravní dostupnosti) perifernosti daný mikro-region dosahuje výrazně horších hodnot, než jsou obvyklé hodnoty pro český venkov. Znalost lokalizace a intenzity perifernosti slouží jako podklad pro státní správu a samosprávu, která může nastavit veřejné politiky na míru cílovým populacím v kritických regionech.

Mapový list obsahuje celkem tři kartogramy: první je kompilací mapy z Atlasu sociálně prostorové diferenciace a zobrazuje migrační saldo na úrovni obcí z let 1995–2006. Druhá mapa podává informaci o nejdynamičtějším období rozvoje Česka v letech 2007 a 2008. Toto období bude zřejmě na dlouhou dobu představovat nejvýraznější vrchol intenzit migrace. Ekonomická konjunktura přitáhla do země významné množstvízahraničních migrantů, jejichž příliv způsobil následně i zvýšenou migrační aktivitu uvnitř státu (vnitřní migrace). Dynamický růst populace zřejmě posílil všechny druhy urbanizačních procesů, i když různou silou. Kromě suburbanizačních tendencí se do určité míry projevovaly také kontraurbanizační trendy. Časově pak mapový list doplňuje informace ze specializovaných map hodnotících migrační bilanci na úrovni obcí, které byly publikovány na http://www.atlasobyvatelstva.cz/cs/historie a jejichž analytická část zahrnuje období do roku 2013. Nejnovějšímu období v letech 2014–2016 je následně v této specializované mapě věnována největší pozornost.

Typologie obcí Středočeského kraje vznikla na základě metodiky vytvořené výzkumným centrem Urbánní a regionální laboratoř (URRlab) působícím na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. V rámci typologie obcí Středočeského kraje byl kladen důraz na jednoduchost, a to z důvodu další využitelnosti a možnosti přehledného srovnání v dalších tematických oblastech, jako např. migrace, přirozená měna nebo věková struktura. Do typologie vstupuje všech 1 145 obcí Středočeského kraje a Praha. Definice kategorií byly nastaveny tak, aby nedocházelo k jejich překryvům, a bylo možné každou obec zařadit právě do jednoho za čtyř typů. Pro zpracování byla využita data Českého statistického ústavu a podkladová digitální vektorová geografické databáze České republiky ArcČR 500.

V mapovém listu je pomocí kartogramu znázorněna hrubá míra přirozeného přírůstku za období 2000–2017 a dvoubarevným bodem zobrazena typologie vývoje hrubých měr přirozeného přírůstku mezi lety 2000–2008 a 2009–2017 na území Česka. V mapě jsou zpracovány informace z Databáze demografických údajů. Mapový list dále obsahuje vymezení zón rezidenční suburbanizace (mapa 1.1).

Hlavním cílem této specializované mapy je postihnout prostorovou diferenciaci přirozené měny na území Středočeského kraje a Prahy. Přirozená měna je hodnocena na základě přirozeného přírůstku (úbytku), který je dán rozdílem mezi počtem živě narozených a zemřelých osob. V mapě jsou zpracovány informace z Databáze demografických údajů za obce Středočeského kraje a z dat o obyvatelstvu podle městských částí Prahy. Ústředním tématem mapy je vztah mezi komponenty přirozeného přírůstku – porodností a úmrtnosti. Typologie obcí podle přirozené měny je znázorněna pomocí kartogramu, který představuje porovnání velikostí hrubých měr porodnosti a úmrtnosti v městských částech Prahy a obcích Středočeského kraje mezi lety 2000 až 2017. Mezní hodnoty intervalů tvoří u obou ukazatelů 33. a 66. percentil. Vzhledem k tomu, že kartogram neudává, zda je v územním celku dosaženo ve sledovaném období přirozeného přírůstku nebo úbytku, jsou obce a městské části s kladným přirozeným přírůstkem označeny bodem. Mimo typologie přirozené měny je na mapovém listu znázorněna typologie obcí Středočeského kraje (viz mapa 1.2).

Tato mapa zobrazuje současného rozmístění cizinecké populace v Praze a Středočeském kraji, přičemž jako prostorový rámec využívá typologii obcí středních Čech a aktuální verzi vymezení suburbanizace. Jako analytické jednotky jsou zvoleny obce ve Středočeském kraji a městské části hlavního města Prahy. V mapě je zohledněna typologie obcí středních Čech (viz mapa 1.4) vycházející z aktuálního vymezení zón suburbanizace k roku 2016 (mapa 1.1) a také vnitřní členění Prahy na čtyři zóny. Ve formě kartogramu jsou zpracovány podíly cizinců na celkových počtech obyvatelstva obcí (respektive městských částí Prahy). Strukturní kartodiagram zobrazuje složení cizineckých populací v jednotlivých obcích a rozlišuje pět skupin podle státního občanství. 

Předkládaná mapa usiluje o zachycení proudů migrace a nalezení charakteristických znaků pro různé typy obcí ve středních Čechách podle jejich zdrojových oblastí. Kartogramem je zobrazena průměrná roční hrubá míra přistěhování do obcí Středočeského kraje a městských částí Prahy vypočtená na základě průběžné evidence migrace Českého statistického úřadu. Klíčové sdělení mapy je znázorněno kartodiagramem pro všechny výše uvedené územní jednotky s výjimkou těch s marginálním počtem přistěhovalých. Kartodiagram umožňuje hodnotit, do jaké míry se na přistěhování do obcí a městských částí podílela migrace ze zahraničí a jednoho ze tří typů sídel Česka: měst, suburbií a venkova, definovaných podle aktuální typologie zón rezidenční suburbanizace v Česku.

Hlavním cílem specializované mapy je znázornění vývoje kapacit mateřských škol a nárůstu počtu dětí ve věku 3–5 let v období 2007–2017 a zároveň hodnocení diferenciace rozmístění mateřských škol i jejich kapacity v různých částech středních Čech. Mapa je cíleně konstruována tak, aby umožnila porovnání se stavem v roce 2007 a vývojem počtu dětí od roku 1997, což znázorňuje mapa Puldové a Ouředníčka (2011) v Atlasu sociálně prostorové diferenciace České republiky. Detail obcí byl rovněž volen z důvodu zachování integrity celé mapové série. V mapě je kartogramem zobrazen nárůst počtu dětí ve věku 3–5 let v letech 2007–2017. Diagramem je znázorněna kapacita mateřských škol v obcích v roce 2017 a barvou počet dětí ve věku 3–5 let na 100 míst v mateřských školách v roce 2017. V mapě je zohledněna typologie obcí Středočeského kraje (viz mapa 1.4). 

The aim of this map is to measure the density of buildings in the territory of Central Bohemia and analyze its change during the period 2010–2018 by arguing its possible connections with the population concentration and the location of transport infrastructure. This will contribute to understanding where the construction and development that has been happening during this period. To realize this map of density study, we used the Kernel Density (KD) tool available on ArcMap 10.6 Spatial Analyst toolbox.

Polohová data mobilních operátorů umožňují sledovat dojížďkové vazby mezi lokalitami v různém časovém detailu. Tato mapa se zaměřuje na dopolední mimoobecní mobilitu obyvatelstva ve středních Čechách, tedy mobilitu spojenou převážně s dojížďkou do práce a školy. Klasický ukazatel salda dojížďky znázorňující změnu přítomného obyvatelstva během dopoledne je doplněn o celkový obrat dojížďky posuzující celkový objem pohybů. Podkladový kartogram představuje zatížení obce meziobecní dojížďkou, tedy jakousi soběstačnost obce z hlediska nabídky a poptávky pracovních příležitostí, obslužné sféry a školních míst.

Tato mapa představuje inovativní přístup měření rezidenční segregace cizinecké populace pomocí metody individualizovaných sousedství. Metoda pracuje na základě tzv. nejbližších sousedství, která zohledňují prostorovou blízkost a nejsou závislá na administrativně-správním členění území. Výpočet využívá jednotlivých čtverců populačního rastru a jejich vzájemné prostorové blízkosti. Algoritmus výpočtu pro každou jednotku rastru přičítá okolní buňky až do té doby, dokud nedosáhne stanovené kritické hodnoty (100, 800, 6400, 51 200). Poté zapíše k dané buňce zjištěnou hodnotu populační struktury. Metoda individualizovaných sousedství používá různě velká sousedství, pro které počítá indikátory podílů minoritní a majoritní populace jakožto základ pro výpočet segregačních indexů.

První zmínky o osídlení v oblasti Smíchova pocházejí ze 13. – 14. století, o původu názvu čtvrti existují jen dohady a ani jeho význam není zcela objasněn. Dnes se jedná o největší území a nejlidnatější čtvrť v rámci městské části Praha 5. Oblast Smíchova byla původně krajinou venkovského charakteru s řadou vinic, zahradami a sady, jejímž de facto jediným průmyslem bylo několik cihelen. Příchod průmyslové revoluce v první polovině 19. století ovšem změnil ráz Smíchova k nepoznání. Zajímavostí je, že za pražské předměstí byl považován již delší dobu před tím, než se v roce 1903 stal městem, a později společně s řadou dalších dnešních čtvrtí dnešního vnitřního města v roce 1922 součástí Velké Prahy.

Politická obec Vinohrady byla založena roku 1849, zahrnovala dnes již rozdělené Vinohrady a Žižkov a vznikla spojením 68 samot a usedlostí Viničních hor se 169 obyvateli. Zákaz stavět domy ve vzdálenosti do 600 sáhů od hradeb platný do roku 1875 způsobil, že se na území Vinohrad dlouhodobě nalézaly především pole a rozsáhlé zahrady s venkovskými usedlostmi a letohrádky. Nejbližší souvislá zástavba se nacházela až na území osady Wolšany. První významnější stavební rozmach na území Vinohrad přišel s rozhodnutím o bourání pražských hradeb. V 70. letech 19. století navazuje vinohradská zástavba již na Nové Město a Vinohrady se stávají samostatným městem. Na konci 19. století patřily Vinohrady s 35 000 obyvateli mezi největší česká města. Samostatnou obcí zůstaly Královské Vinohrady až do vzniku Velké Prahy, od roku 1922 pak tvořily XII. pražský městský obvod.

Na území dnešního katastrálního území Nuslí se ve středověku nacházely tři samostatné osady: Dolní Nusle (v údolí Botiče), Horní Nusle (na svahu mezi Botičem a planinou Vyšehradu) a Krušina (kolem kostela sv. Pankráce, podle něhož získala okolní část města své pozdější jméno). V historických pramenech se objevují zmínky o dnešních Nuslích již od 11. století, kdy došlo k darování pozemků v Dolních Nuslích vyšehradské kapitule Vratislavem I. Středověké a pozdně novověké Nusle jsou popisovány jako malebný kraj s vinicemi přezdívaný „Údolí viničné“. Byly oblíbeným výletním místem Pražanů, které venkovský charakter Nuslí lákal pobytem v přírodě, ale i dobrou vybaveností hostinci se zahradami. Situace se výrazně změnila na konci 60. let 19. století, kdy se v Praze přestalo dostávat místa pro přistěhovalé obyvatelstvo a blízké Nusle se pro ně staly vyhledávaným cílem. Díky výraznému přírůstku obyvatelstva se Nusle brzy staly jednou z největších obcí v Čechách. Na sklonku 19. století byly povýšeny na město a došlo k jejich výraznému rozvoji díky budování škol, komunikací, zřízení vodovodu a kanalizace apod.

První zmínka o Dejvicích pochází již z roku 1088, kdy jsou evidovány jako majetek vyšehradské kapituly. Dnešní Dejvice jsou nejen srdcem městské části Praha 6, ale také svébytným centrem celopražského významu. Jsou sídlem řady veřejných institucí – vysokých škol, ministerstev, zastupitelských úřadů i armádního velení. Součástí Velké Prahy se Dejvice společně s řadou dalších obcí staly v roce 1922, a právě od té doby můžeme datovat zlatou éru jejich rozvoje.

Braník patří mezi čtvrti připojené ku Praze v roce 1922. Dlouhou dobu byl jako většina jižních částí Prahy od historického centra oddělen Vyšehradskou skálou, v jejímž nitru byl proražen tunel až na počátku 20. století. Do té doby byl Braník s Prahou spojen především říční dopravou. Území Braníka bylo dlouhodobě spjato se zelinářstvím, výhodná poloha v blízkosti Vltavy a úrodná půda dodávaly starému venkovskému jádru převážně zemědělský ráz. Mimo zemědělství se na území Braníka dařilo také těžbě vápence a výrobě vápna. Pozůstatkem po ukončení těžby je výrazná přírodní dominanta nesoucí název Branické skály. Zajímavostí je, že v období druhé světové války byla nacisty uvnitř skály zbudována podzemní továrna na výrobu elektronek.

Katastrální území Krče zaujme pestrou mozaikou pražské zástavby. Nejstarší zástavba je lokalizována do oblasti při Kunratickém potoce a tvoří zbytky původních vesnic Horní a Dolní Krče. Jednalo se o klasické vesnické zázemí Prahy s několika sty obyvateli. Až do roku 1922, tedy roku připojení k Velké Praze, však obě části dělil rozdílný soudní okres. Zatímco Horní Krč spadala pod okres Královské Vinohrady, Dolní Krč patřila k okresu Nuselskému. Kromě těchto dvou kompaktních sídel se na dnešním katastru Krče nacházely vsi Nové Dvory a Jalové Dvory, usedlosti Ryšánka a Habrovka, ale i třeba dodnes stojící zájezdní hostinec U Labutě ležící při staré Vídeňské cestě. Významným impulzem pro rozvoj Dolní Krče bylo otevření pivovaru v 1. polovině 18. století. Oblast bývalé Dolní Krče představuje lokalitu, která prošla největší změnou během 20. století. Při výstavbě Jižní spojky v roce 1985 byla téměř celá obec s výjimkou domů táhnoucích se po svahu směrem k Ryšánce zdemolována a původní reliéf centra obce byl přeměněn.

Vymezení metropolitních oblastí a aglomerací ČR 2020 je stěžejním výstupem veřejné zakázky Ministerstva pro místní rozvoj ČR "Vymezení území pro integrované teritoriální investice". Účelem veřejné zakázky bylo zpracovat jednotné vymezení metropolitních oblastí, což je předpoklad pro nastavení efektivního čerpání prostředků z ESI fondů a realizaci regionální politiky. Prostřednictvím ITI dochází ke zdůraznění role metropolitních oblastí, které jsou vnímány jako póly růstu a rozvoje území.

Vymezení stejně jako v roce 2014 představuje syntetický pohled na vzájemné procesy a vazby mezi jádrovými městy a jejich zázemím. Mezi využité indikátory patří intenzita subrubanizace, průměrný čas strávený obyvateli obce v jádře nebo mobilitní vazby vyjádřené origin-destination maticemi. Celkem byly vymezeny tři metropolitní oblasti a deset aglomerací.

Nástup epidemie koronaviru ve světě, stejně jako v Česku, představoval skokovou změnu v dlouhodobém vývoji společnosti často založené na denních a týdenních rutinních procesech (Giddens, 1984). Reakce vlád, společnosti, firem a dalších aktérů změnily v rychlém čase chování jednotlivců, což nastavilo u každého obyvatele nový pohled na časoprostorovou organizaci dne, změnu priorit v návštěvě služeb, trávení volného času nebo sociální interakce. Potřeba výzkumu aktuální mobility se stala jedním ze stěžejních analytických nástrojů reakce na pandemii. Výhodou současné technické společnosti je již běžné shromažďování online dat a jejich vyhodnocování. Kromě ryze aplikované formy těchto analýz bylo publikováno několik výzkumů, které srovnávají nejen polohová data mobilních operátorů, ale i big data ze sociálních sítí, agregované polohové služby mapových portálů a další datové zdroje (např. Grantz a kol., 2020; Huang a kol., 2020).

Hlavním cílem specializované mapy je poskytnout unikátní obraz reakce obyvatel na období tzv. první vlny pandemie koronaviru SARS-CoV-2 na jaře 2020 v Česku skrze změnu jejich mobilitního chování. S využitím dojížďkových proudů v několikatýdenním období analýza sleduje význam zaváděných opatření a jejich následného rozvolnění na celkovou a regionálně diferenciovanou mobilitu v Česku.

Strašnice, které od roku 1922 patří do Velké Prahy, jsou čtvrtí na samém okraji dnešního vnitřního města. Dnes jsou součástí městských částí Praha 3 a Praha 10. Téměř každá dekáda posledních 150 let zanechala ve Strašnicích zřetelně svůj otisk. Čtvrť je tak mozaikou různých lokalit odlišujících se typem zástavby, charakteristikou jak původních obyvatel, pro které byly domy stavěny, tak obyvatel současných. Za svoji historii nabízejí pestrou nabídku typů bydlení: vilová čtvrť, kolonie rodinných domů, chudinské kolonie, nájemní domy v tradiční blokové struktuře i sídliště z různých období. Kromě toho se na území katastru nachází a nacházelo několik oblastí s nerezidenční funkcí.

Hlubočepy vymezují z východní, jižní a severní strany přírodní hranice. Východní určuje řeka Vltava, jižní Chuchelský háj, severní část odděluje od ostatních pražských čtvrtí vrch Děvín a svahy Prokopského údolí, kterým se vine Dalejský potok. Na západě pak Hlubočepy vymezuje zástavba sídliště Nový Barrandov a navazující městská část Praha-Slivenec se sídly Holyně a Slivenec. Území Hlubočep představuje soubor tří hlavních dílčích částí odlišujících se historickým vývojem, morfologií terénu, urbanistickým charakterem i sociálně demografickým profilem rezidentů. Jedná se o staré Hlubočepy se Zlíchovem, vilové čtvrti starého Barrandova a sídliště Nový Barrandov.

Sídliště Černý Most nalezneme v severovýchodní části Prahy, na území městského obvodu Praha 9, nedaleko pražského městského okruhu. V polovině 19. století se na území dnešního Černého Mostu nenacházela žádná zástavba, pouze louky a pole (ČÚZK, 2021). I následně se dlouhodobě jednalo o území pouze s roztroušenou zástavbou. Až koncem 70. let 20. století zde byly „na zelené louce“ položeny základy první části sídliště označovaného jako sídliště Černý Most I, na něž navázala další výstavba, a i v současnosti je v plánu další rozšiřování. Výstavby a podoby sídliště se dotkla změna režimu nejen v urbanistické, ale i v symbolické rovině. Původně zde byly ulice pojmenovány podle funkcionářů a politiků především ze SSSR, v souvislosti s politickými změnami po listopadu 1989 byly přejmenovány po československých letcích.

V období socialismu bychom mohli Jesenici charakterizovat spíše jako málo známou střediskovou obec v rekreačním zázemí Prahy, převážně zemědělského rázu. Ve druhé polovině 90. let 20. století se však tato obec stala synonymem suburbanizace. Díky atraktivní poloze v jižním zázemí hlavního města, pouze necelé tři kilometry od administrativních hranic Prahy a s velmi dobrou dopravní dostupností patřila mezi obce, které jako první v Česku zaznamenaly po pádu železné opony strmý nárůst rezidenční výstavby a příliv nových obyvatel. Jesenice spolu s Říčany a Černošicemi patřila mezi pět obcí, které během let 1991–2004 získaly přistěhováním největší počet obyvatel v celém Středočeském kraji, a mezi osm obcí s největším migračním ziskem v celé republice.

Historie osídlení v okolí Dolních Břežan je doložena již v pozdní době kamenné, samotná obec Břežany je poprvé v písemných pramenech zmíněna na počátku 14. století. Od přelomu 16. a 17. století tvořily Dolní Břežany administrativně-hospodářské centrum rozsáhlého panství. Na stagnaci v období socializmu navázal v polovině 90. let 20. století masivní populační přírůstek spojený se suburbanizačním trendem. Obec proslavil především její efektivní přístup k územnímu a strategickému rozvoji, který slouží jako ukázkový příklad dobré praxe pro ostatní suburbánní obce v Pražské metropolitní oblasti. Obec zavedla například regulační plány pro rozvojové lokality a pozici obecního architekta, pořádá tzv. vyzvané architektonické soutěže, poskytuje zázemí významným aktérům výzkumu a vývoje.